Naše návštěva úzce navazuje na expedici Broumovsko, nejedná se však o část expedice.
SOBOTA 29.10.
V sobotu k večeru jsme uzavřeli expedici, protože některé z nás tlačil čas. Při cestování temnými lesy ve kterých se skrýval Hampejz (místo kde jsme v průběhu expedice nocovali). Jsme narazili na skupinku trempů, kteří nás přívětivě pozvali k ohni. Zjistili jsme že to je jejich tradice a že na toto místo jezdí už pár generací, ale že tento rok se jich shromáždilo méně než počítaly. Nabídli jsme se, že pomůžeme se dřevem. Tma nás však dohnala a kvůli bezpečnosti jsme přestali. Naštěstí jsme stihli naštípat dost dřeva i do zásoby. Jako poděkování jsme dostali klobásky a pečivo. Pak jsme si ještě dlouho povídali. Byl to příjemně strávený večer
NEDĚLE 30.10.
Byli asi tři ráno když jsme přišli do Hampejzu , rychle jsme uklidili, uvařili specialitu pana Trefného a šli spát. Ráno jsme už v 7 byli na cestě do Broumova. Šli jsme asi šest kilometrů, po expedici jsme byli pěkně vysílení, takže cesta ubíhala pomalu. Mířili jsme do přilehlé vesnice Martínkovice odkud jel autobus až do Broumova. Cesta byla ještě prázdná a tak jsme si užívali krásné přírody, zejména v úseku zaječí rokle, což je asi nejodlehlejší místo na Broumovsku. Autobus jsme stihli tak akorát a v jedenáct hodin dopoledne už jsme stáli před pivovarem.
V PIVOVARU
Uvítal nás místní sládek pan Jaroslav Nosek. Působil jako docela milí prostořeký chlapík, ačkoliv si nás po svém ántré příliš nezískal. Je tedy pravda, že nás místo avizovaných osmi přišlo sotva půlka, ale i to jsme nakonec překonali, protože přijeli známí pana Jaroslava.
A tak nám nic nebránilo navštívit místní museum. Pan Jaroslav je vášniví sběratel, takže nám poskytl jedinečný zážitek s výkladem. V muzeu jsme se dozvěděli o historii samotného pivovaru a historii výroby piva. Poté něco o místním klášteře a erbech. Následovala sbírka všelijakých půllitrů. Ne však jen různě barevných. Například: děravé půllitry pro zábavu, půllitry ve kterých byli vidět různé textury proti světlu a spoustu dalších kuriozit. Po přesunutí do dalšího patra se nám poskytovali pohledy na různé typy nádobí a jiných starožitností. Zajímavý byl starožitný dřevěný betlém. Dozvěděli jsme se že se jedná o nejdéle nepřetržitě fungující podnik v ČR. Na závěr jedno motivační rčení pana ”Inženýra”: Kdo nepije Opata, tomu smrdí lopata.
Po návštěvě Opata jsme si prošli centrum Broumova. Byli jsme se podívat v Broumovském klášteře a na náměstí. Nakonec jsme se s tímto pozoruhodným místem rozloučili a nasedli na spěšný vlak směr Praha Hlavní nádraží. Jak z této akce vyplývá DofE nejsou jen expedice a aktivity. DofE jsou především nový přátelé a nezapomenutelné zážitky jak už pozitivní tak negativní. A když se sejde parta fajn lidí není problém uspořádat cokoli, třeba nezapomenutelnou prohlídku Broumovského pivovaru.
Kdo byl v Broumově a nedal si pavlišovský řízek, tak jako by v Broumově nebyl. Pavlišovský řízek svůj název dostal podle vesnice Pavlišov, kterou najdete nedaleko Náchoda. Jedná se o klasický smažený řízek s houskovým knedlíkem a kyselým zelím. U pavlišáku si jedlík pochutná dvakrát. Nejdřív na knedlících se zelím (tím se pořádně nacpe), a pak si labužnicky vychutná samotný řízek – už bez ničeho.